Lidé musejí převzít odpovědnost

Jsou to dva měsíce od chvíle, kdy celou zemi postupně sevřela série mimořádných opatření. Jako každá krize, i tahle je zkouškou soudržnosti, pevnosti vztahů a výzvou pro hledání nových cest. Především je to ale šance převzít odpovědnost za to, co se děje okolo nás. To si myslí a říká Petra Elmerová, výkonná ředitelka společnosti Amden.

Petro, jaké byly ty dva měsíce z hlediska fungování firmy?
Stalo se toho moc. Po čtrnácti dnech nouzového stavu bylo jasné, že nic nebude tak jako před tím. Krize před 10 lety nám ukázala, že musíme rychle přijít na to, co dál. Předefinovali jsme firemní strategii. Mnohem důrazněji jsme se vydali směrem k online projektům. Byla to pro nás, myslím, jednodušší cesta než pro jiné eventové agentury. Vždycky jsme byli rozkročení více směry. V našem portfoliu jsou motivační programy, e-shopy, tvorba webových stránek a webových aplikací nebo video produkce. Současný problém nám přirozeně naznačil směr, kudy se ubírat.

Jaká je v Amdenu nálada?
Víte, co je zajímavé? V krizových situacích teprve člověk pozná, s kým má tu čest. Potvrdilo se, že u nás máme „kluky a holky do nepohody“. Do popředí se dostaly vztahy mezi lidmi, dominuje kvalita spolupráce nad kvalitou každého zvlášť. To je zásadní. Vše je u nás postavené na sepjetí s firmou, jejími úspěchy i neúspěchy. Můj profit je profitem firmy a naopak.

Čtěte také: Jistoty v nejisté době… rozhovor s Petrou Elmerovou z dubna 2020.

Hodnotový soulad je určitě klíčový. Co ekonomika?
Podmínky spolupráce se podařilo nastavit tak, aby nikdo z trvalých zaměstnanců nemusel firmu opustit. A na druhou stanu firma mohla snížit své náklady na minimum. Rozhodně to nebylo jednoduché a samozřejmé. Ale právě hodnoty jako otevřenost a ohleduplnost, které ve firmě dlouhodobě budujeme, umožnily najít cestu k zásadnímu snížení nákladů, které odpovídalo poklesu tržeb. Přesněji: Také ti, kteří pracují v projektech, kde objem zakázek nepoklesl, přistoupili na snížení svého platového ohodnocení. Umožnili tak ostatním ve firmě setrvat. To u nás není nic nového. To samé, ale v opačném směru, se dělo dřív, kdy se naopak eventům velmi dařilo. Převis z těchto činností umožňoval dělat spoustu věcí, které tak ziskové nebyly a čistě z ekonomické perspektivy se mohly jevit jako zbytné. Přitom ale u nás mají své místo.

Souvisí to s tím, že jste tzv. svobodná firma?
Určitě. Lidé ve svobodné firmě na sebe musí vzít kus odpovědnosti. Nicméně tohle není jen otázka ekonomická. Že se lidé u nás ve firmě cítí „podílníky“, není pouze tím, že jsou jejich odměny tvořené podíly na zisku. Podstatou svobodné firmy je otevřená komunikace, schopnost managementu vysvětlovat svoje kroky v co nejširším kontextu, a tím umožňovat porozumění. To je pak základem pro přijetí osobní odpovědnosti. Jsem přesvědčená, že toto platí v obecné rovině, celospolečensky. Neznalost, chybějící informace a manipulace s obecným povědomím vede k rezignaci na vlastní odpovědnost za to, co se kolem mne děje nebo čeho se dokonce účastním.

O Amdenu
Amden je středně velká marketingová agentura se dvěma desítkami zaměstnanců. Zaměřuje se na pořádání akcí (eventů), ale také na online marketing, grafický design, video produkci nebo motivační a věrnostní programy. Na českém a slovenském trhu působí od roku 1997.

Zavedla agentura nějaká další úsporná opatření? Osvědčují se?
Využili jsme nabídek bank a leasingových společností o odložení splátek. Minimalizovali jsme využívání aut a spotřebu v rámci kanceláře. S uvolněním opatření a ukončením nouzového stavu ale šetření neskončí. Následovat budou dlouhodobé úpravy a škrty. To je teď moje hlavní náplň.

Zareagovala jsi na některý z vládních programů? Podařilo se firmě tímto způsobem získat nějakou podporu?
Od začátku jsem chtěla maximálně využít toho, co se v rámci pomoci firmám objeví. Zdůrazňuji využít, ne zneužít. Oblast marketingu a eventů zvlášť bude vždy sférou, které se jakákoli ekonomická krize zásadně dotkne. Na to se musí podobné společnosti dlouhodobě připravovat a s takovou situací do určité míry počítat. Na druhou stranu tuhle situaci asi nemohl předvídat vůbec nikdo. O COVID úvěr jsme žádali opakovaně. Jak už se několikrát objevilo i v médiích, nebyly to vůbec jednoduché formuláře, stálo nás spoustu času poctivě je vyplnit. Svůj čas jsme do toho investovali rádi s vyhlídkou, že dostaneme možnost hodně složité období zvládnout. Na žádnou podporu jsme si ale nesáhli. V každé výzvě jsme dostali zprávu, že jsme se už bohužel nevešli. Extrémní to bylo v případě programu COVID PRAHA. Osm minut stačilo na to, aby byla podpora rozebrána. Rychlost vyhodnocení žadatelů o úvěr s tak komplexní úvěrovou dokumentací je pro mě zarážející.

Jak je to s motivací lidí ve firmě? Vnímáš nějaké změny v průběhu času?
Jak jsem už říkala dřív, na začátku této zvláštní doby jsme přešli do modu pravidelného ranního updatu, kdy se všichni, tedy dvě desítky zaměstnanců, připojíme na 30minutovou online schůzku a projdeme své plány na daný den. Ranní update teď už neděláme denně, jen dva dny v týdnu. Pocit jistoty v nejisté době je ale stále nejdůležitější.

Pořád se skloňuje home office. V čem je podle tebe práce na dálku dobrá? V čem práci agentury limituje?
My jsme i kvůli našim externistům, kteří nejsou trvale přítomni v České republice nebo pracují z jiných míst, než je Praha, poměrně dost využívali online schůzky už dřív. Ale sílu vzdáleného připojení jsme naplno objevili až nyní. I zarytí odpůrci online komunikace museli zůstat doma, starat se o děti a s kolegy nebo klienty komunikovat na dálku. Home office se tak stal novým standardem, který nikterak nesnižuje kvalitu spolupráce. Limity ale pochopitelně má. Ale možná trochu jiné, než by se na první pohled zdálo. Každý potřebuje umět odpočívat, chvilkově vypnout, nesoustředit se na práci. A dokázat si tenhle návyk udržet, „odpojit se“ není při soustavné online práci vůbec snadné.

Jaký je tvůj osobní názor na všechna ta opatření ve společenském životě?
Můj pohled se asi nebude slučovat s většinovým názorem. Opatření, které vláda učinila, měla krátkodobě opodstatnění, ale už velmi dlouho je považuji za kontraproduktivní. Opatření bych v tuto chvíli uvolnila razantněji. Nechci zabředávat do více či méně erudovaných polemik, proč která omezení platí po tak dlouhou dobu. Všímám si řady kroků hlavních představitelů našeho státu, které považuji přinejmenším za velmi podivné.

Kdybys měla tu moc a mohla JEDNU věc v aktuální situaci změnit, jaká by to byla?
Byl by to rovný a jednoznačný přístup ke státní pomoci všem, kteří jsou situací dotčeni. Ať už by byla pomoc jakákoli.

Když bys měla možnost dostat PŘESNOU odpověď na jakoukoliv otázku týkající se ekonomiky, na co by ses zeptala?
Jak to celé bylo a o co tu vlastně šlo?